0

Historický medailonek: Jan Mydlář

Jan Mydlář. Postava české historie, která je obestřena tajemstvím a
nikdo si není příliš jist tím, jak jeho příběh vykládat a zda je vůbec
založen na pravdě.

Podle většiny historiků se Jan Mydlář narodil roku 1572 v Chrudimi.
Jeho otec byl písařem a sám Jan byl člověkem velice inteligentním, milým
a dobrosrdečným. Studovat měl na Karlově univerzitě obor, který úzce
souvisel s lékařstvím, samotná medicína však ještě v těchto letech na
UK existovat neměla.

Jeho životním neštěstím byla neopětovaná láska půvabné Dorotky, do
které se mladý Jan zamiloval. Když se navíc doslechl, že byla odsouzena za
otrávení svého manžela k ohavnému trestu smrti, rozhodl se jednat a
domníval se, že dívku zachrání. V tuto chvíli je nutné zmínit, že
katové byli vnímáni jako spodiny a lidstvo se na ně vždy dívalo shora.
Člověk toto povolání mohl získat převážně dvěma způsoby, a to
zděděním či trestem. Jan Mydlář ke svému životnímu údělu však
přišel jinak – sám prosil chrudimského kata Záviše Matěhu, aby se mohl
stát jeho pacholkem a pomáhat mu ve vykonávání řemesla. Doufal totiž
v to, že se mu Dorotku podaří nějakým zázrakem osvobodit. Tento záměr
znal i samotný kat Matěha, Janova láska k Dorotce totiž byla více, než
známa. I přes to, že se kat Matěha snažil Janovi cíl rozmluvit, stal se
mladý muž jeho pomocníkem.

Nyní je vhodné zmínit trest smrti, ke kterému byla dívka odsouzena. Tím
mělo být zahrabání zaživa pod šibenicí. Jámu, do které byla posléze
uvržena sám Jan Mydlář jakožto pomocník kata Matěhy musel vyhrabat. Když
po vykonání strašlivého činu kat s jeho pomocníky odešli, Jan Mydlář
se urychleně vrátil na místo a ze všech sil se snažil Dorotku zachránit.
To se ovšem nepodařilo a jemu od této chvíle zůstalo pouze utrpení a
ohavné řemeslo.

Toto byla asi jedna z nejvýznamnější životních chvil kata Mydláře.
Abychom ale věděli, jak to s ním vlastně dopadlo, musíme pokračovat
ještě o něco dále. Chrudim mu totiž začala být malá, a přeci jen, na
kata si lidé po chvíli začnou bezpochyby ukazovat prstem. Proto se dostal až
do Prahy, kde brzy nahradil staroměstského popravčího mistra Václava
Jaroše. Rovněž podruhé vzplanul láskou, a to pro Bětušku Špechtlovou, se
kterou se později oženil. Další významná etapa pro české dějiny se
odehrála právě zde a Jan Mydlář se stal popravčím dvaceti sedmi českých
pánů dne 21. června 1621. Shodou okolností byl mezi odsouzenými
i Mydlářův přítel, Jan Jesenský. A co hůř, právě jemu byl za
velezradu udělen i nejhorší trest. Tím bylo vyříznutí jazyka před
popravou samotnou. I když Mydlář musel tento a spoustu jiných ohavných
činů provést, neboť mu to přikazoval zákon společně s přísahou,
uvádí se, že Jesenskému slíbil co nejrychlejší následnou smrt.

Názor na kata Mydláře nechť si každý člověk vytvoří sám. Jako
pozitivní stranu můžeme vidět jeho odhodlání k záchraně životní
lásky, následné rodinné pouto a i samotný fakt, že zlepšil postavení
katů ve společnosti. Ke sklonku života byl dokonce váženým a ctěným
občanem, osobně měl dokonce poznat mnohé Habsburky včetně Rudolfa II.
Otazník v očích však může nechávat například skutečnost, že svým
dvěma synům vydláždil stejnou budoucnost, kterou měl on sám. A ač bylo
v tuto dobu dědění povolání zvykem, opravdu bychom dobrovolně svým
potomkům přáli něco takového? Pravděpodobně ne. Co k tomu vedlo kata
Mydláře se už nejspíše nikdy nedozvíme…

Admin123

Profil autora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *