0

Zámek Hořovice

Hořovice se nacházejí zhruba 50 kilometrů jihozápadně od Prahy a mimo
jiné jde o druhé největší město bývalého okresu Beroun. Jeho
nepůvabnější památkou je pravděpodobně státní zámek ve Vrbnovské –
a pokud tento článek dočtete do konce, bude i vědět, proč se nachází
právě v takto pojmenované ulici.

Ještě několik slov na úvod

Prvně bych ráda řekla, že hořovický zámek je památkou, kde to zkrátka
stále žije. Nemá sice otevřeno celoročně, nelze však pomýšlet ani na
to, že by se ukládal k úplnému zimnímu spánku. Navštívit zde můžete
adventní prohlídky v doprovodu kostýmovaného průvodce, a
to o víkendech od 1. do 16. prosince 2012. Tradičně zde probíhá
vánoční koncert, aktivity spolku Domeček Hořovice a
populární zámecká nokturna, tedy cyklus nočních
vokálních koncertů, které se konají již od léta 2005 – zkrátka se zde
nudit nebudete. A pokud přeci jen přijedete v době, kdy na zámku nebude
probíhat žádná zajímavá akce, navštívit můžete alespoň dobově
laděnou kavárnu umístěnou přímo v prostorách zámku či
si užít procházku nemalým zámeckým parkem a pohled na
tzv. „Sluneční bránu“.

Rychlý výlet do zámecké historie

Pokud jste si přečetli nadpis této části článku a zároveň si
všímáte i jeho délky, asi vám také dojde, že o tak rychlý výlet se
zase jednat nebude. Ovšem pokud bychom srovnali následující řádky se
skutečnou historií hořovického zámku, nedostali bychom ani třetinu. Ale
pojďme na to:

Jestliže by nás zajímala první písemná zmínka o zámku Hořovice,
nejspíše bychom nepochodili. Pochopitelně existuje, popisuje však pouze tzv.
sídelní útvar s panským dvorem. Jeho ověřená historie
sahá do 13. století, a to v souvislosti s rodinou
šlechticů Žirotínů z Hořovic, kteří jsou rovněž
považování i za zakladatele města. To mělo vzniknout
v první polovině 14. století zásluhou Plichty ze Žirotína a jeho syna
Ješka – a to právem berounským.

Co se samotného Plichty týče, je zajímavé, že jej
zmiňuje i Dalimilova kronika – nevíme však, jestli se
nejedná o pouhou shodu jmen. Každopádně jej uvádí jako udatného
rytíře, který od roku 1318 bojoval po boku Jana Lucemburského a padl
v bitvě u Muhldorfu.

Koncem 14. století se v písemných zmínkách o hořovickém sídle
objevují jména jako Smil z Libomyšle, Vilém z Hořovic a Kuncenburku či
Léva z Hořovic a mnoho dalších. O něco zajímavější je pak přímo rok
1390, je totiž doložen jako místo narození posledního
člena rodu Lucemburků – Elišky Zhořelecké. Její matka
Richilda v této době měla totiž městem projíždět za svým chotěm Janem
Zhořeleckým, nejmladším synem Karla IV.

Hořovický hrad a zámek

O hradě se poprvé začíná mluvit v okamžiku, kde stavbu vlastní
Hullerové z Hořovic, historie této doby je však poměrně
nejistá. Zajímavostí je především to, že byl v době jejich
vlastnictví – roku 1430 – hrad devět dnů obléhán
kališníky
, kterým se posléze Zikmund Huller vzdal a sídlo jim
přenechal. Sám se dokonce připojil na stranu Husitů, nelze o něm však
psát něco více – rok po těchto událostech totiž zemřel při jedné
z výprav do Uher. Roku 1520 hrad vlastnil pro změnu karlštejnský
purkrabí, který následně pozemky rozdělil svým dcerám. Město a hrad
Hořovice připadly Vracce a Dorotě, která po pěti letech svůj podíl
prodala Mikuláši z Říčan. A právě v držení pánů
z Říčan
zůstal hrad i v období 16. století, kdy se dočkal
přestavby z původní pozdní gotiky na půvabný renesanční zámek.

V roce 1622 panství poměrně levně získala Marie Eusebie ze Šternberka
a následně jej celé prodala svému manželovi Jaroslavu Bořitovi
z Martinic – a ten jej zase přenechal synovi Jiřímu Adamovi
z Martinic
. U toho bychom se na chvíli mohli zdržet – roku
1628 totiž vymohl městu nová privilegia, ta sice mohla být velmi
zajímavá, leč málo platná v obraně proti švédským nájezdníkům
v období třicetileté války. V této ničivé době byl zámek
Hořovice vypálen
 – a to rovnou několikrát.

Po smrti Jiřího Adama z Martinic zámek převzal jeho bratr, Bernard
Ignác. Koncem 17. století pak šlo o nový rod slezských pánů z Vrbna a
Bruntálu. (Pamatujete si stále, ve které ulici se zámek nachází?)

Hrabě Jan František Hořovice získal za pomoci dvou
sňatků s dcerami Bernarda Ignáce a rovněž je i považován za stavitele
nového zámku – takového, který můžeme vidět i dnes. Vrbnové zde
působili do poloviny 19. století a jako posledního šlechtického majitele
pak můžeme označit hraběte Jindřicha ze Schaumburgu, který se do Hořovic
přistěhoval s rodinou. V době 2. světové války už zde z tohoto rodu
pobývala pouze hraběnka Fuggerová se synem Leopoldem.
U něj bych zmínila snad jen to, že byl těsně před koncem války
(3. 1. 1945) zatčen gestapem a převezen do Kladna. Tam
pobýval ve vazbě až do dubna, poté opět s matkou v Hořovicích. Po konci
války oba dva skončili právě zde v jakémsi domácím vězení a po
prokázání rakouského občanství byli odvezeni do Vídně. Do Hořovic se
už nikdy nevrátili.

Zámek byl zestátněn na základně dekretu číslo
7 prezidentem Edvardem Benešem, a to 30. června 1945. Roku
2002 byl poté vyhlášen Národní kulturní památkou a rovněž jej
i spravuje Národní památkový ústav.

Admin123

Profil autora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *